Reportáž z akce
5th. International Harley & Custom Bike Show in Gibraltar
07. 08. 2010
Bylo už na čase po příjezdu do Španělské Andalusie oprášit moji Electra Glide Ultra Classic, vyměnit kleklou baterku, přeleštit aspoň trochu modrošedý lak, vybrat ta správná CD s muzikou a vyrazit směrem na Gibraltar!
Proč právě Gibraltar? Protože právě tam jsme byli pozvaní organizátory 5th International Harley & Custom Bike Show, které se v loňském roce účastnilo více jak 1000 motorek!
Glida naskočila s novou baterií na první brnknutí, jakoby měla radost, že se zase někam podívá a protočí svá kolečka. Já měl radost z toho zvuku motoru jako malý kluk. Škoda, že není na jiné výfuky, snad někdy příště 🙂
Vyrážíme z Cortijo La Barca Moreno směrem na La Linea, před kterou už z dálky vidíme The Rock, velkou skálu, tyčící se z moře, Gibraltar.
Před námi neodmyslitelnou kolonu vozů ve frontě na hranice předjíždíme, což je obrovská výhoda motorek v těchto končinách. Proto tady každý jezdí denně na dvoustopých strojích snad všech značek, které znám….
Pasové formality proběhly rychle, s pasem v zubech a očním kontaktem s policisty s úsměvem na tváři a hned za čárou nás odchytávají organizátoři s označením Harley-Davidson Clubu Gibraltaru
a vysvětlují další cestu na CASEMATY SQUARE. Já už tady byl mockrát a proto vím, že je to hlavní náměstí na Gibraltaru a také tu cestu dobře znám. Ono to ani není moc těžké, protože Gibraltar je vlastně město postavené
na navážce kolem skály, která byla v historii zásadním vojenským pointem této oblasti vjezdu do Středozemního moře z Atlantiku a těch pár kilometrů cest a ulic je jednoduché si zapamatovat 🙂
Už od prvních okamžiků je však patrné, že organizace bude ve velkolepém stylu. Přesto, že klub je pouze volné sdružení majitelů a přátel Harley-Davidson strojů, a to bez jmenovaných funkcionářů, čítá jejich množství asi 200 členů
a volnou dohodou jsou schopni se každý ujmout požadovaného úkolu, ketrý je potřeba v organizaci show zajistit. Po mých zkušenostech s organizací našich akcí, kdy většinu věcí táhne na svých bedrech a nervech výbor klubu, pro mne věc nevídaná!
Všemu jaksi virtuálně vládne Mr. David Parody, ale vše má jasný směr a cíl! Příjezd na místo akce co nejklidnějším a nejbezpečnějším způsobem a to vše FREE, bez vstupních poplatků! A proč na hlavním náměstí?
No právě proto, aby se akce stala nejpřístupnější celé široké veřejnosti. A proč zadarmo? Aby přece přijelo co nejvíce strojů a jejich nadšených majitelů! Úžasná filozofie nabývá reálných rysů, když se v koloně několika set strojů blížíme k bráně CASEMATY SQUARE.
Ohlušující řev těch všech véček je neutichnutelný a k tomu všemu snad nejlepší počasí, jaké si může motorkář přát! Občas slunce, chvílemi lehounce pod mrakem a neustálý lehký Levante vánek, aby pročísl vlasy těch, kteří je narozdíl ode mne mají 🙂
Sundat helmu je úžasný pocit a pot z čela rychle mizí!
Obrovské množství motorek je snad během pár minut zaparkováno kolem centrálního podia a zaberou snad celé náměstí, ketré je plné diváků, sedících v přilehlých restauracích a kavárnách.
Všichni nás vítají. Nevím jestli nás, ale spíše naše řvoucí mašinky, které nadmou pýchou každého z jejich majitelů, mnohdy i ty koukající fandy, kteří sní o tom, jak snad jednou i oni si koupí motorku svých snů z Milwaukee!
Seskakujeme na kameny dlážděnou zem, zamknout kufry, díky, že je máme a vyrážíme do dění. Hned nás fotí kytarista skupiny, která se chystá na vystoupení. Jste z Čech? To je hrozná dálka, jak dlouho jste jeli? Italsky nemluvím, ale přece jenom rozumím krapet víc než španělsky.
Výhodou všech tady je, že od dětských krůčků každý mluví španělsky i anglicky. Nejméně tyto dva jazyky ovládají všichni perfektně. A tak kontruji v angličtině, aspoň že tu trochu ovládám.
Všichni vytahují foťáky a kamery na tu blyštivou krásu kolem. My vyrážíme za zvuku kytar a bicích na prohlídku okolních shopů. Okolí centrálniho náměstí je jich plné. Po jednom pivku následuje bageta ze Subwaye, koupit ženě nějakou radost na krk a zkouknout okem i uchem, co vlastně ta kapela hraje.
Hrála snad všechno co máme rádi a tak si na Pink Floydy i zatančíme 🙂 Ten klučina na vozíku to s kytarou uměl moc a moc dobře! Pak neodmyslitelná tombola, to byly jediné lístky na prodej a pomalu se vše blíží ke spanilé jízdě Gibraltarem. Na to jsem byl hrozně zvědavej, protože kam tady pojedem? Vždyť je to jen kousek země kolem skály 🙁
David všechny vyzývá, ať nastartují svoje miláčky! A vyrážíme…
Světe div se, ale jedeme městem po pěších zónách mezi restauracemi a obchody a všichni kolem nás zdraví, fotí a točí kamerami! Úžasný zážitek, tolikrát jsem tudy chodil a netušil, že budu mít možnost se touto cestou projet na své motorce. Jednou za rok, právě na takovém srazu je to možné!
Celou trasu kolem Gibraltaru zajišťuje perfektně Gibraltarská policie! Akce je pod patronátem govermantu (města) Gibraltaru a sponzorsky velmi silně ekonomicky zajištěna! Telefonní společnosti Movistar, Gibtel, ropné společnosti BP a Shell, a mnohé další firmy sponzorsky podtrhují celou akci, proto si mohou členové klubu vzít na svá bedra pouze svůj čas a práci! Úžasná symbióza entuziasmu, profesního přístupu, citu pro věc a pochopení, čehož se žádá motorkářským srdcím…
Postupně se štosujeme za sebe na Europa Pointu, tedy pomyslném nejjížnějším bodu Evropy, za zády s věží místní Mešity, kde naše tváře osvěžují kapky mořské vody ve větru a vyrážíme zpět do centra města na parking u Cable Car. To je místní lanovka na vrcholek The Rock (skály), kam všichni nakonec vyjedeme pokochat se rozhledem kolem Gibraltaru, na Středozemní moře s výhledem na Afriku, Morroco, ale také zpět do Španělska. Někde tam tím severním směrem je 3500km vzdálené Česko, kam posíláme pozdravy všem svým kamarádům na dvou kolech, které před sto lety v jedné dřevěné boudě začali tvořit také dva kamarádi. Díky vám kluci, že jste to tehdy nezapíchly při prvních problémech 🙂
Padá tma. Tak jak dlouhý je tu denní svit, tak rychle pak přichází večer. Loučíme se s mnoha novými přáteli a také s Davidem, který svírá v rukách naše klubové tričko H-DC Moravia. „Next year again“? zní jeho otázka směrem k nám. „Yes, of course“ zní moje odpověď, ale hned myslím na to, kdo ví, co bude zítra 🙂
Vyjíždíme směrem k hranicím.
Za námi běží David a svléká to svoje triko. Vezeme ho s sebou domů. Do nového domova, který tady začínáme pomalu tvořit…
Všechny kamarády zdraví
Radek s Monikou
P.S. Další obrázky akce z Facebooku…
http://www.facebook.com/album.php?aid=256499&id=554302165&ref=mf
archivní fotografie naleznete na externím webu