Karpacz Rally 2010

KARPACZ RALLY
2.-4.7. 2010, Karpacz – Polsko

Jak jsme se předběžně v Milově domluvily, tak se taky stalo a v pátek 2. července po ránu vyjíždím do Pardubic, kde máme domluvený sraz ve 12.00 hod. ve Steak Station baru. Zde máme na dvanáctou hodinu zamluvený stůl a po společném obědě vyrážíme do 125 km vzdáleného Polského města Karpacz, kde se koná sraz pořádaný H-DC Renegade.
Na celý víkend hlásí tropické počasí, tak uvidíme. Steak bar jsem našel poměrně snadno a tak už v půl dvanácté si dávám steakovou mísu.
Ostatní přijíždějí po dvanácté hodině a to už je restaurace včetně zahrady vcelku zaplněná. Číšník nám sděluje, že to bude trochu trvat. Nedá se nic dělat. Po objednání jídla jsme si zajeli na nedalekou benzínku natankovat.
Po návratu jsme stále čekali a nic. V altánu, kde jsme seděli bylo celkem fajn, ale na přímém slunci byl neskutečný pařák. Abych to zkrátil, čekání na jídlo trvalo přes dvě hodiny. Něco nevídaného. Vyjíždíme tedy z Pardubic s velkým zpožděním v počtu devíti Harleyů. Na hraničním přechodu se k nám ještě připojuje Randolf a Tony. Celkem nás tedy jede jedenáct a z toho osm Moravských orlic, tedy členů našeho klubu.
Jelikož cílové město leží na Polské straně hory Sněžky, jedná se tedy o Krkonoše a na cestě je to znát. Samé kopce a serpentiny.
Vjíždíme do města Karpacz a po malém bloudění nacházíme místo konání akce a taky hotel, kde máme objednaný nocleh. Příjezd k hotelu a taky hotelové parkoviště je už slušně zaplněné a my se jdeme k pořadatelům, kteří mají před vchodem do hotelu zřízené registrační stanoviště nahlásit. Zde jsme dostali welcome drink a malý dotazník k vyplnění. Dávali zde taky pásku na ruku a motorku. Všichni v hotelu máme pásku zelené barvy, coby VIP. V areálu hotelu bude pro nás připravená extra akce, tak uvidíme. Následuje ubytování a hlavně sprchování, protože jsme pořádně propocení.
Sraz jsme si dali v hotelové restauraci a po nějakém tom pivu jsme společně šli do areálu, kde se konala tzv. H-D rally. Ve vchodě jsme dostali igelitku se srazovým tričkem, odznakem a deseti falešnými dolary, které bylo možné vyměnit za dvě piva. Vyzvedli jsme si hned pivo a usedli ke stolu pod slunečník. S blížící se osmou hodinou jsme se zvedli a šli zpět do hotelu, kde tou dobou měla začít již zmíněná akce.
V areálu hotelu na trávě byly postaveny dva velké stany, kde v jednom probíhal velký raut formou švédského stolu a v druhém stanu byla připravená aparatura pro živou kapelu.
Mikrofonu se ujal člen výboru Polského klubu a všechny návštěvníky přivítal, následně Radek alias Columbus Polskému klubu anglicky popřál, poděkoval a za Moravii hodiny jako prezent předal.
Kolem jedenácté hodiny večer jídlo a pivo docházelo a tou dobou již chladné počasí nás zahnalo do hotelové restaurace, kde se potom ještě panákovalo. Kde se vzali tu se vzali, přijeli večer taky kluci z H-DC Ostrava a Pavel alias Fila říkal, že Renegati dělají dobré vyjížďky a ta zítřejší je v jedenáct hodin dopoledne. Vyjíždí se od našeho hotelu a je to včetně obědu. To jak uslyšel náš pokladník Ivoš, tak se toho chytil jako pes kosti a začal nás všechny přesvědčovat abychom jeli. Mně se zrovna moc nechtělo, protože jsme byli domluvení, že v sobotu po ránu jedeme všichni domů a jet na vyjížďku, když mám před sebou téměř 400 km cestu domů mi přišlo zbytečné. Jediný Zdenál a Viktor hned řekli, že nemůžou a musí co nejdříve domů, zbytek nic nenamítal. Tak jsem tedy více méně souhlasil. Ráno jsem si tedy poležel, protože nemělo cenu vstávat nějak brzy, když se jelo až málem v poledne na vyjížďku. Vstal jsem ve čtvrt na deset, umyl se a v půl desáté jsem se vydal na snídani. Na recepci jsem byl překvapený, že nakonec téměř všichni naši byli oblečení a chystali se k odjezdu domů. Že se nebudou s žádnou vyjížďkou zbytečně zdržovat. Tak nakonec já, který jsem neměl pro vyjížďku moc uši jsem zůstal a spolu se mnou ještě Radek a Ivoš. Šel jsem se tedy v klidu nasnídat, potom jsem si dal sprchu a vydal se k motorkám abych se na jízdu připravil. Vyjížďka měla cíl na hrázi asi třicet kilometrů vzdálené přehrady. Domluvili jsme se s Ivošem a Radkem, že z té přehrady si už pojedeme sami svou cestou domů.
Slovo dalo slovo a já si sedl na svého Harleye a startuji. A tady je nějaký problém. Můj stroj nechce naskočit ! Nechávám ho tedy chvíli spočnout a startuji znovu. Mám štěstí, motor naskočil. Postavil jsem se vedle Radka a čekáme na Ivoše. Kolona vyjížděla a abychom čekáním nebrzdili kolonu, vyjeli jsme taky. Jízda byla v klidu, Polští road captaini jezdili jako neřízené střely a zastavovali křižovatky. Po čase se před námi rozprostřel pohled na přehradu a celá kolona najela na hráz a zde taky zastavila. Probíhalo focení, kouření atd. Zjišťujeme, že Ivoš s námi nepřijel. Asi po deseti minutách přijel i s Filou ale z jiné strany. Vysvětloval nám, že si pracně a důkladně zabalil všechny věci do motorky a potom zjistil, že někde v zabalených věcech má klíče od motorky. Tak to musel zase všechno vybalit ! Se starými lidmi je to těžké.
Tak jsme si tedy udělali společnou fotku s přehradou v pozadí a domlouváme se, že jedeme domů.
Nastává problém, když opět nemohu nastartovat svůj stroj. Obstoupili mě Poláci a všichni kroutili hlavou. Bylo jasné, že to je konečná !
Jeden z road captainů si vzal na mě mobil s tím, že na sraze v Karpaczi má stánek servis H-D Poznaň a že někoho pro mě pošlou. Kolona odjela, Ivoš s Radkem se semnou taky rozloučili a svištěli si to domů. Zůstal jsem sám se svým harykem ve stínu stromů. Byla jedna hodina odpoledne a slunce pořádně smažilo. Po hodině a půl čekání přijíždí dodávka a vystoupil nějaký mladý čahoun. Podal mi ruku a díval se co s tím může být. Zkouší startovat a nic. Startér funguje ale pumpa nedává motoru benzín. Díval se na pojistku pumpy a říká, že je dobrá. Na první pohled samozřejmě nic nepoznal a říká mi, že to bude nějaká drobnost. Zatlačili jsme tedy motorku do dodávky a jeli zpět do Karpacze. Po příjezdu přiběhl jeden ze dvou mechaniků, sjeli jsme s motorkou po prkně z dodávky dolů a zatlačili ji do jejich stanu na hever. Odstranil kryt pojistek. Dívá se na jednotlivé pojistky. Při vytahování pojistek se z děr sype prach a pojistky samotné jsou značně zoxidované. Mechanik několikrát opakoval “ Cele zajebane “ a kroutí při tom hlavou. Druhý mechanik říká “ Water “.
Bylo mi jasné, že je to důsledek dlouhé cesty do Řecka v dešti. Nechápu proč soudruzi z Milwaukee nejsou schopni udělat na elektřinu jako jsou pojistky vodotěsný kryt, za ty prachy co to stojí. Oni vůbec s elektřinou mají problém.
Byl jsem tedy rád, že to není nějaká vážná porucha a bude stačit jen malá údržba. Jednu pojistku za druhou vytáhli, malým pilníčkem oškrtali a do jednotlivých děr nastříkali nějaký spray pro lepší vodivost elektřiny.
Vše bylo hotovo a nastává zkouška. Na první škrtnutí motor naskočil !!!
Super ! Mechanik mi říká, že chtějí ještě pro jistotu napíchnout motorku na počítač. Ale ten mají někde na hotelu a musí pro něj autem zajet. Souhlasím tedy a čekám. Čekání se protáhlo na více jak půl hodiny. Po čas srazu již všudypřítomná policie udělala z přilehlé ulice, která dle praporů nesla název “ Harley Street “ jednosměrku a jízda autem se tak zkomplikovala.
Nakonec počítač hlásil vše v pořádku a zbývalo už jen finanční vyrovnání se. Předem hlásím, že mám jen eura. Spočítali mi to i s odtahem na 30 EUR. Měl jsem jen dvacky a tak jsem jim dvě dal, tedy 40 EUR. Oběma mechanikům jsem podal ruku, poděkoval a odjel. Z Karpacze jsem vyjel v 16.45 hod. a po paměti jsem si to frčel směrem k polsko české hranici a následně domů.

viz. fotogalerie

Stanley